Žádná práce, žádná budoucnost

Práce. Nejdůležitější věc v mém životě. Ne, nejsem workoholik, bohužel. Práci nemám, už několik let. Ze začátku to bylo docela fajn, konečně čas na osobní život, na koníčky...Týden super, 14 dní fajn, měsíc už je stereotyp, a 3 roky...To je šílenství. Zpočátku mi hrdost velela hledat pouze něco "hezkého", něco, co by mě bavilo a nejlépe za slušné peníze. Pak jen co by mě bavilo. Pak za slušné peníze....alespoň z oboru. Konečně po roce jsem pochopil, že vybírat si opravdu nemůžu. Takže cokoli. Ale na CO vlastně mám? Vystudovaný mechanik a seřizovač - programátor CNC, ale nikdy jsem v tomhle oboru nepracoval. Nedostudovaný archivář - historik, obor, za který bych dýchal, jedl doživotně rohlíky s kečupem, ALE...bez titulu v tomto oboru nemám šanci. Ano, vím, vykašlat se na školu na konci posledního roku nebylo chytrý, ale co by člověk neudělal pro rodinu...Bohužel a ke vší smůle, mechanik CNC a historik v jedné osobě, to nepomůže. Naprosto neslučitelné obory, v ničem si neprospívající. Navíc jako koníček mám programování a OS Linux. Bez znalosti jazyků (jak jsem zjistil, latina není jinak zvlášť populární), bez řidičáku (fobie z řízení). Neuplatnitelný. Během těch 3 let jsem odepsal zhruba na 800 inzerátů, od pozic programátorů, pracovníků muzea až po čističe zeleniny. Neustávající otravování přátel ohledně práce. Dochází trpělivost, dochází naděje a síla.